Podpora

Proč jsem se rozhodl pro získávání peněz od dárců na transparentní účet?

I přes mé postižení si život užívám. Hlavně díky mé rodině, která nedovolí, abych se nudil :-) a všude mě tahá s sebou. Je to však čím dál těžší. Jednak já jsem těžší a sil okolí nepřibývá, jednak je čím dál těžší se dostat k pomůckám přes pojišťovny a nadace. Standart pro vozíčkáře se stále snižuje, ačkoliv pomůcek ulehčujícíchnáš život je nepřeberné množství. Ale někdo je musí zaplatit. Na pojišťovně se diví, proč chci vozík, který je vhodný do terénu, to chodím do lesa? A to já bych chtěl i vozíky dva, abych si nezablátil celý byt, když přijdu v dešti domů :-), ale to už jsem troufalý moc. Nadace jsou zahlcené, pomůcky hrazené do výše standardu (přes můj nemalý doplatek však i nadále majetkem pojišťovny), takže jsem se rozhodl pro tuto cestu získávání financí. I když bych byl rád, kdyby stát fungoval tak, jak má.

Níže jsou vypsány nejaktuálnější pomůcky, na které sháním peníze. Za každý příspěvek díky :-) a třeba se díky němu někde v terénu potkáme.


Vozík Zippie mechanický


doplatek 31 573 Kč


Vozík po ročním jednání schválila pojišťovna částečně a v základní verzi.  Doplatky na neschválené a neproplácené prvky jsou k nahlédnutí zde.







Repasovaný elektrický vozík se zdvihem sedu

cena cca 30 000Kč

Elektrický vozík mi pojišťovna neschválí, protože ho nejsem schopný sám ovládat. Jsou ho však schopni ovládat ti, co se se mnou dřou v terénu, na horách nebo když napadne sníh. A dost jim to pomůže. Stačí mi starší, ale musí na něj jít přecvaknout sedací systém z mechanického vozíku, bez něho nejsem schopný sedět. A také bych chtěl takový, který má zvedací sedačku, abych na koncertech a kdekoliv v davu nekoukal lidem na záda, ale opravdu něco viděl.



Rehabilitace

cena: 750 Kč /80 min

Na soukromou rehabilitaci chodím od roku 2015, kdy rehabilitaci v Jedličkově ústavu převzala pod křídla firma Sarema. Její hlavní cílovou skupinou nejsou dlouhodobí klienti ústavu, ale ti krátkodobí, jezdící tam na obdobu lázeňského pobytu. Těmto klientům se předělala hlavní budova ústavu, nás nastrkali do malých pokojíků v třípatrové budově s úzkými chodbami a jedním výtahem vedle v ulici. Je to jasné, z krátkodobých je více peněz. Ale já se najednou zázrakem neuzdravím a předchozí péči potřebuji dál....Do Studnice zdraví chodím pravidelně každý pátek a dělá mi to fakt dobře.


Osobní asistence


Trochu přemýšlím, jestli si už nevýmýšlím moc. Ale je mi dvacet. Rád bych občas večer někam ve vyrazil, na hokej, na koncert, jen tak na pivo...A s někým jiným než jen s mámou nebo ségrou (to je ta kočka na fotce). Každý den ve stacionáři jsem v osm umytý, vykoupaný a v posteli. Každý víkend strávený v ústavu znamená nekonečnou nudu za dalčích 1500 Kč k měsíčním poplatkům a bez možnosti dostat se ven. Dva ošetřovatelé by museli být chobotnice, aby všechny vozíky obsloužili. Takže bych si rád vyrazil s někým novým, poznal nové lidi a prostředí. To sám nezvládnu. A dobrovolníci se nehrnou. Placená asistence na kulturní program je možností.